Nikdy jsem cestopis nečetla. Ale minulý rok ve čtenářké výzvě od Databáze knih, byl bod - cestopis. Tak jsem si říkala, že jediný cestopis, který bych si přečetla je od Zimbury. A tak jsem se s nim pustila do Jeruzaléma. Ze začátku mě to nadchlo. Asi tím, že to bylo pro mě něco nového, ale pak jsem se to už jen nutila dočíst. Bylo to dlouhé, dlouho šel :D Což se dalo čekat, když je název 40 dní :D Jako sem tam jsem se zasmála, ale že by mě to nějak odrovnalo to ne. Každopádně co mi utkvělo nejvíc v paměti je ponoření se do moře s puchyří na nohách. Při této pasáži jsem sykala bolestí spolu s Láďou :DKaždopádně jsem zjistila, že ne nejsem na cestopisy. Jenže mě čeká v prosinci se Ziburou přednáška (která měla být v březnu, ale zrušili mi ji kvůli covidu), na téma jeho nejnovější knihy, kdy cupitá po Evropě, a tak si říkám, že mu možná dám znova šanci. No ještě uvidím, do prosince přece jen času dost :)
Obsah knihy:
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života.
Žádné komentáře:
Okomentovat